Lokomotiva 241-A-65

Parní lokomotiva SNCF 241-A 65 je rychlíková lokomotiva se čtyřmi hnacími nápravami a vlečená. Jedná se o první lokomotiva v Evropě s tímto pojezdem 2´ D 1.

Lokomotiva měla v evropských zemích různá označení:  Švýcarsko A 4/7, v Německu 2-D-1, ve Francii 241 a v Anglii / Americe 4-8-2 (označováno jako Mountain “design, jehož název byl také běžný ve Francii).

Zkušební verze nebo prototyp byl navržen ústředím Francouzské východní dráhy v Paříži, postavena byla v jejich dílnách v Epernay a dodána 17. ledna 1925. Po důkladném testování a různých změnách proběhla sériová výroba s 40 lokomotivami.

Po znárodnění francouzských železnic v roce 1938, dostaly všechny tyto lokomotivy typové označení 241-A, přičemž písmeno „A“ označovalo design Ostbahn, na rozdíl od jiných konstrukcí se stejným uspořádáním kol. Zatímco lokomotivy Ostbahn byly nyní systematicky číslovány od 241-A1 do A41, lokomotivy „Etat“ dostaly poměrně libovolné číslování od 241-A42 do A90. Lokomotiva 241-A65 byla vyrobena v roce 1931 lokomotivkou Cie de Fives v Lille s pořadovým číslem 4714.

Tato, v té době největší a nejsilnější lokomotiva v Evropě, se vyznačuje především svým designem založeným na Deglehn / Dubusquet, jménech nejúspěšnějších designérů lokomotiv v Evropě. Deglehn byl hlavním inženýrem a ředitelem lokomotivní továrny Grafenstaden (Alsasko) a Dubusquet byl hlavním inženýrem Francouzské severní železnice, který měl rozsáhlé zkušenosti s výrobou lokomotiv. „Klasický pohon dvou náprav s čtyřválcovým směsným strojem (dvojitá expanze páry) a vnitřní nízkotlaké válce pohánějící první hnací osu.

Podle Dubusqueta podvozek nedostal žádnou kompenzaci zatížení mezi nápravami a pružným plechovým rámem s pevnými hnanými nápravami. Oslabení příruby kola druhé a třetí hnané nápravy je pozdější ústupek úzkým depotním křivkám. Podle Dubusqueta jsou také servomotorem ovládané rotační ventily ve spojovacích parních potrubích mezi vysokotlakými a nízkotlakými válci. S tímto reverzním šoupátkem je možné pohánět čtyřválcový parní stroj, buď pod vysokým tlakem, nebo v kombinaci s nízkým tlakem ve smíšeném provozu. Lokomotiva má hlavní parní regulátor, a také pomocný regulátor, který obchází přehřívačové články.

Novým na území v Evropy se stal obrovský parní kotel v americkém stylu (Pennsylvania Bahn) s topeništěm rozšířeným dopředu přes spalovací komoru a sdíleným plochým stropem kotle (původně založen na belgickém Belpairu).  Hlubokou klenbu nesou dva termosyfony typu Nicholson. Sklopný rošt je zabudován do čtvercového roštu. Kotel má dvě parní dómy s plochými víky, přičemž podle Dubusqueta je hlavní regulátor instalován v přední dómu. Přijímá páru ze zadní dómu komunikační rourou zabudovanou do parního prostoru. Typicky je „Est“ parní potrubí uspořádané vně kotle od hlavního regulátoru přes přední stěnu potrubí k přehřívači v dýmnici. Přehřívač Schmidt Kassel se skládá z 30 prvků s délkou článků 5,5 m. Pro dodávku vody do kotle slouží dva napaječe na ostrou páru Friedmann Wien a Thermix, stejně jako velký vstřikovací ventil páry z Davis-Metealfe v Londýně. Zvláště zajímavý je extrémně lehký parní stroj vyrobený z legované oceli, přičemž každý ze čtyř válců má své vlastní úplné ovládání podle Walschaert / Heusinger a vnitřní ovládání je poháněno velkými excentry.